Digitální podpis představuje nejúčinnější prostředek pro zajištění integrity odesílaných dat (například zadání transakcí) a bezpečné ověření jejich odesilatele.
Použití digitálního podpisu je proto omezeno na případy, kdy je jako komunikační prostředek používán počítač (například Corporate Banking nebo Internet banking).

Princip digitálního podpisu

Digitální podpis je vytvořen takto: Nejprve je z podepisovaných dat vypočten kryptografický kontrolní součet. Z kryptografického kontrolního součtu je na základě tajného klíče vypočten digitální podpis.
Podobně probíhá i ověření digitálního podpisu: Příjemce ověří, že digitální podpis vyhovuje veřejnému klíči odesilatele. Vypočte kryptografický kontrolní součet přijatých dat a porovná jej s kryptografickým kontrolním součtem, který obdržel od odesilatele. Pokud součty odpovídají, je ověřeno, že data nebyla po odeslání klientem změněna.
Příjemce má k dispozici pouze veřejný klíč odesilatele. Pouze veřejným klíčem odesilatele lze ověřit jeho digitální podpis. Tento klíč ovšem nemůže být použit pro vytvoření platného digitálního podpisu. Veřejný klíč může být znám komukoli.